Postřehy studentů ze stáže v Německu – září 2016
Od 27.4. do 31.7. 2016 jsme se zúčastnili naší první zahraniční praxe v Německu, přesněji v Bavorsku – přijeli jsme do hotelu jménem Wissbauer, poblíž města Fussen a také nedaleko rakouských hranic.
Cesta ze slovenské Ziliny k hotelu trvala skoro 10 hodin, ale probíhala velmi příjemně a to díky přepravci, panu Hlobíkovi, který je ve svém oboru opravdu velký profesionál. Po domluvě nás vysadil kolem 22.hodiny před hotelem. Najednou jsme si uvědomili realitu – jsme sami, daleko od rodin a tmavé okna v hotelu a zamklé dveře taky nebudily dojem, že na nás čekají.
Zavolali jsme majitelce hotelu, která přišla i otevřít – lámanou němčinou jsme jí řekli, kdo jsme a proč tam stojíme s kuframa před hotelem.
Zavedla nás do pokoje, kde bylo neuvěřitelně teplo, nepříjemným překvapením pro nás bylo, že jsme nenašli okno – jednoduše tam nebylo, pokud jsme chtěli větrat, jen přes otevřené dveře na chodbu ! Zařízení pokoje bylo více než skromné, postele, malá skřín pro nás oba, televize. Sociální zařízení bylo společně na chodbě.
Do práce jsme nastoupili hned druhý den po příjezdu, jako uplní nováčci jsme se nejdříve seznámili s prostředím kuchyně – pro nás bylo poněkud neznáme a německý jazyk s bavorským dialektem nám první dny zněl doslova jako čínština .
Ale tak to býva a všichni, kteří začínají v jakémkoli oboru si tím prochází, jednoduše všechny začátky jsou těžké.
Byli jsme jediní, česky mluvící, v kuchyni i v hotelu, nezbývalo nám nic jiného, než se pomalu naladit na německý jazyk a taky na nepříjemné nálady některých kolegů v kuchyni.
Pomalu, ale jistě, jsme začali chápat funkce v kuchyně a učit se základním věcem, které byly důležité pro připravu studené kuchyně. Až po dvou týdnech jsme měli pocit, že začínáme rozumnět, co vlastně po nás chtějí, když na ná mluví .
Po prvním měsíci jsme se naučili mnohým věcem a prošli jsme si zátěžovými situacemi, když do hotelu najednou a neplánovaně dorazili početné výpravy německých důchodců. Naopak, zažili jsme i situace, kdy kvůli nepříjemnému počasí byla restaurace skoro prázdná. Náplní naší práce bylo připravovat všechno, co se vztahovalo ke studené kuchyni a samozřejmě dělat všechno ostatní, co šéfové nařídili podle aktuální situace. Vždy ve čtvrtek jsme grilovali selata, byla to příjemná změna oproti stereotypu v kuchyni.
Následující měsíc přijela dívka ze Slovenska a k naší velké radosti i náš kamarád Pavel, který tento rok odmaturoval na naší škole a do hotelu přijel už po třetí. Další týdny jsme pracovali bok po boku a hlavně v týmovém duchu a práce nám šla krásně od ruky. Kuchyn hotelu byla doslova multikulturní centrum – pracovali jsme tam my, dívka ze Slovenska, kamarád z Chorvatska, podivín z Rumunska, pomocnice z Ruska, dokonce tam pracoval i Afričan…během celé praxe jsme poznali mnoho přátel, se kterými jsme v době osobního volna ( vždy jednou týdně ) podnikali různé výlety, na kterých jsme poznavali tamní nádhernou přírodu a okolí. Mimochodem, kromě němčiny a angličtiny, jsme se naučili základy polského a chorvatského jazyka.
Do blízkého města Fussen jsme jezdili kromě jiného na výbornou pizzu, steaky nebo jsme nakupovali dárky. Navštívíli jsme i slavný a momumentální zámek Neuschwanstein, který byl jen několik pouhých kilometru od nás, využili jsme možnost zapůjčit si kola, které poskytoval náš hotel pro personál i pro klienty. Nevýhodou bylo, že jsme neměli stejné pracovní směny.
Dalším problémem bylo velmi slabé připojení WiFi, když jsme se chtěli vidět nebo slyšet s našimi rodiči nebo rodinou, museli jsme pracně hledat místa, kde připojení jakž-takž fungovalo. No někdy jsme to po několika pokusech jednoduše vzdali.
Praxe, kterou máme za sebou nám jednoznačně více dala, než vzala. Byli jsme najednou zodpovědní sami za sebe, odkázání jeden na druhého a velmi brzy jsme pochopili, že s námi nebude nikdo jednat v rukavičkách.
Nemůžeme říct, že všechno bylo růžové, ale taky nemůžeme říkat, že všechno bylo špatně. Prožili jsme tři měsíce, ve kterých byl mix situací poznačených velkým stresem, nechutí, frustrací nebo smutkem, no rovnoměrně je vyvažovali situace, ve kterých hrál hlavní roli humor, dobrá atmosféra na pracovišti a přátelské vztahy mezi lidmi, kteří měli na strarost přípravu jídla pro hosty hotelu.
Kromě pracovních a jazykových zkušeností, jsme si domů odvezli mnoho zážitků a hlavně poznání, že poctivá příprava ve škole nebo doma velmi usnadní první kroky komukoliv v zahraničí.
Pokud nám to škola v budoucnu ještě umožní, rádi využijeme možnost zahraniční praxe.
Dominik Kovalčík a Ján Kubeš
CR2
